Mnozí jsme se naučili své emoce spíše popírat a neprojevovat. V dětství jsme totiž často slýchali věty typu: ,,Okamžitě se uklidni! Nemáš důvod brečet. Kluci nepláčou. Jsi už přece velká. Přestaň fňukat, vždyť to nic není.“ Tyto a jim podobné věty nás naučili, že prožívat emoce je něco špatného, a proto své pocity často skrýváme, nevěnujeme jim potřebnou pozornost. Snažíme se jich co nejrychleji zbavit, protože jsou nepříjemné a na obtíž.
Někteří se jimi naopak nechají pohltit a věnují jim téměř veškerou pozornost. Vyhledávají informace, které je v jejich pocitech ještě více utvrzují a trápí se, upadají do nečinnosti a letargie.
Nesprávné zacházení s emocemi má dopad na kvalitu našeho života. Nezpracované emoce se ukládají v našem emočním těle, kde se hromadí a později způsobují psychické i fyzické potíže a nemoci.
Emoce nám předává informaci o našem vnitřním stavu. Emoce je vědomá duševní reakce nervového systému na vnější nebo vnitřní podnět. Projevuje se určitým pocitem a fyziologickým projevem.
Jak na to?
⇒ Přestože je prožitek z negativní emoce nepříjemný, nesnaž se jí rychle zbavit. Naopak ji přijmi a dej jí prostor projevit se. Najdi si prostor pro sebe a vědomě ji prociť. Staň se jejím pozorovatelem. Vnímej, jak se projevuje. Kde v těle ji cítíš. Dovol si ji procítit. Negativní emoce se projevuje různými fyziologickými reakcemi. Může to být tíha nebo bolest na hrudi, knedlík v krku, stažení žaludku, bušení srdce, třes nohou, cokoliv, co se zrovna děje v těle. Na chvíli si dovol cítit se špatně.
Tím, že dáš emoci prostor se projevit, ti předá “informaci” o tvém vnitřním stavu, a tak splní svůj účel. Takto prožitá emoce se mnohem rychleji uvolní a odezní. Díky tomu se nekumuluje a neukládá v těle.
Jakákoliv vnější událost, která se nás nějakým způsobem dotýká, v nás evokuje vzpomínky a otevírá naše vnitřní zranění a nezpracované emoce z minulosti. Můžeme tak využít jejich potenciálu k uzdravení sebe sama a osvobození se od starých zranění a bloků uložených v našem emocionálním těle.
Vědomě prožitá emoce je vláknem ke vzpomínce na událost, která v tobě v minulosti tyto nepříjemné pocity vyvolala.
Jak na to?
⇒ Vnímej, co v tobě tato emoce vyvolává. Neboj se zeptat: ,,Už jsem jsi ji někdy zažil/a? Jaký tvůj prožitek z minulosti vyvěrá na povrch?“
Když se ti vybaví vzpomínka, přehraj si ji jako krátký film a pozoruj ji nyní s větším nadhledem a odstupem. Můžeš si tak uvědomit a pochopit souvislosti, odpustit sobě, nebo zúčastněné osobě. Nakonec si dovol vzpomínku pustit. To je důležitá část. Nechceš přece zabřednout duchem v minulosti, ale naopak si vzpomínku uvědomit, zpracovat, pustit a dále žít přítomným okamžikem.
S prací se vzpomínkami je důležité odpuštění. Pokud cítíš vinu, hněv, nebo se jinak trápíš kvůli jiné osobě, uvědom si, že odpouštíš hlavně kvůli sobě. Jsou to TVÉ pocity a ovlivňují tvůj život, nikoho jiného. Proto je odpuštění tak ulevující. Navrací ti pocit svobody a odpovědnosti za tvůj život.
⇒ Zavři oči a představ si, jak s daným člověkem mluvíš a odpouštíš mu. Poděkuj mu za zkušenost a nech ho jít svojí cestou. Můžeš si také představit, jak pouštíš nebo přetínáš provaz, který vás k sobě poutá. Tak se vědomě odpoutáš od dané osoby, nebo události.
Pokud je vzpomínka traumatická a neumíš si s ní poradit, neboj se požádat o pomoc.
Může se stát, že se ti žádná vzpomínka nevybaví a prožívaná emoce se s ničím na vědomé úrovni momentálně nepojí. Potom stačí vědomé prožití emoce (zmiňované výše) a tím dojde k jejímu zdravému uvolnění a odeznění.
Dech je skvělý prostředek k očištění těla i mysli. Nádech přináší do těla kyslík (novou energii) a výdech odnáší z těla oxid uhličitý (to nepotřebné). Tento princip můžeš využít i s prací s emocemi. Prožívanou emoci prodýchej hlubokým nádechem a výdechem a představuj si, jak s každým výdechem odchází nepříjemné pocity z těla pryč a s každým novým nádechem přichází klid a uvolnění.